JAS CENTRUM | Dovolená v Italském Toskánsku 1.díl
Zpět na výpis článků

Dovolená v Italském Toskánsku 1.díl

Publikováno 10.10.2017



Je dobré se obklopovat prima kamarády. S nimi jezdit do světa a užívat si

pár společných chvil. Máme  velké štěstí. S naší dokonalou partičku již několikátou sezonu vyrážíme na kolech si trošku zhuntovat tělo a vyčistit hlavu od všedních starostí. Připojuji pár postřehů, abych vás motivovala k podobným cestám.  


TOSKÁNSKO – 1. den

Ráno jsme byli všichni natěšeni na první vyjížďku. Rychlá snídaně, seznámení se s tratí a v 9:45 odjezd. Celkem 12 nadšenců vyjelo vybaveno svačinou a někteří i mapou. Na doporučení pana správce jsme si vzali i pláštěnku. Vyhrožoval totiž, že ve 14 hodin začne pršet. V Toskánsku jsme byly na kolech již čtyřikrát a déšť jsme ani jednou nepotkali. 
Cesta nám utíkala velmi rychle, možná až moc.  Po prvních 10km jsme zjistili, že nám chybí 2 kamarádi. Normálně zapomněli odbočit a z kopce si to štrádovali dál. Naštěstí jsme se pomocí mobilů domluvili, že na nás počkají někde cestou. Jediné v čem byl trošku problém bylo, že ztracená dvojice postrádala mapu. 

Na dalším kopečku jsme řešili další komplikaci. Defekt. Ále povolily šroubky a poškodil se přesmykovač. Bohužel podcenila přípravu a nedala si kolo do servisu před  dovolenou. 


Potkávali jsme skupinky místních cyklistů, ale na silničkách, takže se s nimi nedaly měřit síly. A vyvést do kopce určitě nešlo. Jejich tempo bylo trošku někde jinde. My jsme se raději kochali krásnou krajinou.

Hurááá. Minimálně 10 telefonátů, dalších 10 000 m v nohách a jsme zase všichni pohromadě. Společně jsme se vydali do malého městečka, které jsme původně neměli v plánu. Avšak začalo poprchávat a my se chtěli někde uchýlit před deštěm, ale odbočka nalevo do městečka byla skoro smrtelná. Stoupání, stoupání a zase stoupání. Naštěstí jenom cca 1,5 km a za odměnu jsme získali posezení v útulné pizzerii. Předpověď byla správná. Je 14 hodin a  prší. Jsme asi 25 km od našeho přechodného domova a musíme se rozhodnout co dál. 

V bundách, pláštěnkách, zkrátka kdo co měl jsme vyrazili směr hotel. Občas jsme na sebe počkali pod vzrostlým stromem až do doby, kdy začaly hromy a blesky. Zvolili jsme kratší cestu a to se ukázalo jako velká chyba. Sjeli jsme ze silnici na štěrkovou polní cestu, která byla příjemná a byl pěkný výhled do okolí. Přestalo pršet, což byla pozitivní zpráva. Máme na tachometru cca 40 km a právě nám začalo peklo. Jílovitá cesta se změnila v bláto. Na kola se nabalovalo úplně všechno. Bláto, sláma, klacíky, kameny. Na zadním kole jsem měla přilepený kámen i 10 cm veliký. Navíc se změnil profil tratě a musela nastoupit hrubá síla. Kola jsme museli vzít na ramena. Tím se ale zase více začaly nabalovat naše boty, protože naše hmotnost patřičně stoupla. Dobře míněná rada „Jarmilko vem to přes pole„ se vzápětí ukázala jako chybná. Hned následovala další hláška „tak ani tady se netočí„. Byli tací, kteří se pokoušeli průběžně očistit kolo klacíky. To však nepomáhalo a tak sundávali vrstvy bláta rukou. Úspěch jejich očisty však netrval tak dlouho, jak si mysleli. Po ujetí 10 – 20 m  vše bylo zpět. 

Konečně jsme se doplácali k vesničce, kde byl asfalt a malý parčík. Tam jsme jim zanechali pracně nasbírané bahýnko, slámu i kameny. Na asfaltu po nás zůstaly hnědé lajny, jak od nás zbytek bahna odpadával. Ani jsme se nemohli stavit nikde na občerstvení a tak jsme uháněli pěkně domů, kde jsme naše šemíky pěkně prolili vodou.

Večer jsme si zašli do místní hospůdky na večeři. Den předtím jsme si tam zaskočili na pivko a museli jsme ho pít na ulici, protože hospoda byla úplně plná. Naštěstí jsme si objednali místa na dnešní večer a tak na nás čekal jeden velký stůl pro 12 osob. Každý si objednal podle svých chuťových buněk. Na našem stole se setkalo několik steaků na houbách, jehněčí, králík, fazolky, klasické špagety i mix salát. Hostinský si stále pohvizdoval a měl dobrou náladu. Při placení byl rychlý. Všechno nám naúčtoval na jeden účet a odešel. Hospoda byla opět úplně plná a při odchodu jsme zjistili, že venku čekají další žíznivci. Prostě krásné zakončení dne.

Ještě pár technických údajů: najeli jsme 51 km, průměrná rychlost 15,5 km/h, převýšení 876 m , nejnižší bod 67 m nad mořem a nejvyšší 544 m nad mořem.


Večer jsme si zašli do místní hospůdky na večeři. Den předtím jsme si tam zaskočili na pivko a museli jsme ho pít na ulici, protože hospoda byla úplně plná. Naštěstí jsme si objednali místa na další večer a tak na nás čekal jeden velký stůl pro 12 osob. Každý si objednal podle svých chuťových buněk a tak na našem stole se setkalo několik stejků na houbách, s jehněčím , nechyběl králík, fazolky, klasické špagety i mix salát. Hostinský si stále pohvizdoval a měl dobrou náladu. Při placení byl rychlý, všechno nám naúčtoval na jeden účet a odešel. Hospoda byla opět úplně plná a při odchdu jsme zjistili, že venku čekají další žíznivci.
Ještě pár technických údajů: najeli jsme 51km ,průměrná rychlost 15,5km / hodinu, převýšení 876m , nejnižší bod 67m nad mořem a nejvyšší 544m nad mořem.
 

autor: J.D.

 

 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.